Zdraví z různých úhlů

Zdraví… Co se nám vybaví, když slyšíme toto slovo? Kdybyste se zamysleli nad tím, co vlastně zdraví je, jak byste odpověděli? Co je jeho podstatou? A co mohu pro něj udělat?

Rád bych zprostředkoval něco málo z toho, kam mě vedou úvahy na toto téma. A prosím, berte mě s rezervou, je to pouze intuitivní názor, bez tzv. evidence base. Určitě nechci vytvořit rovnítko – nemoc = dělám něco špatně. Co my víme, jaký je širší kontext, z jakého důvodu jsme něco zdědili, proč právě musíme s nějakou nemocí bojovat. Na druhou stranu, tíhneme ke zdraví a chceme být zdraví a přeci jen ve chvíli, kdy nejsme zdraví, „něco není vpořádku“. Věřím, že práce na sobě, změna postojů, víra, snaha se posunout, změnit se, mají VŽDY smysl a fungují i v situacích, kdy čelíme náročným, tzv. „nevyléčitelným“ onemocněním.

 

Zdraví je pro mě něco jako světlo… vychází z nás. Je to živé, jakýsi životní princip, jehož projevy pak můžeme vnímat. Nevím, jakou máte zkušenost, ale věřím, že mnoho z vás zdraví „cítí“. Vnímáme, že jsme imunní, silní, pozorujeme, že se nám nemoci  vyhýbají. 

Opakem je, že se cítíme jaksi „nalomeni“. Zkušenost mi opakovaně potvrzuje, že zdraví úzce souvisí s našimi postoji, o kterých nás příroda nutí přemýšlet a upravovat. Jedná se o vztah k různým aspektům života.

Pracujme analogicky, můžeme si s tím hrát. Např. imunita v životním postoji může být o tom, jak vědomě uvažuji nad tím, co do života přijímám. Jak rozeznávám, co je pro mě škodlivé, toxické, nepřátelské a co je podporující a dobré. Zajímavé může být zamyslet se nad tím, jak pracujeme s tím, co jsme přijali od druhých, od společnosti, z různých situací, na základě nějakých úvah z před lety. Je to aktuální ? Prospěšné? 

Dalším aspektem zdraví je pohyb. Pohyb těla a mysli. Čím jsem starší, tím mi pohyb přijde důležitější. Pohyb nejen těla, ale vědomý posun. Jako psychiatr se často setkávám s nešťastnými lidmi. Nejradši bych všem před nasazením medikace nařídil minimálně měsíc začít vědomě 1) dýchat (prohloubit dech, zpomalit, občas se zadýchat, nabourat dechové stereotypy –  k tomu může posloužit velmi zajímavá metoda Wima Hofa nebo Soma breath, případně jakékolo pokusy s dýcháním), 2) pít více vody, 3) vynechat z jídla co nejvíce sladkého (a s tím pracovat na tom, jak si život „osladit“ jinak, 3) hodně se hýbat, 4) přemýšlet o svém životě, 5) reálně dělat ty nejjednodušší změny, které nás napadají. Nařídit to nejde a často na to samozřejmě není síla ve chvíli, kdy jsme v hluboké depresi. V tom případě přicházejí na řadu léky, které také mají velmi významnou roli v posunu.

Zmínil jsem pohyb. Pokud se zaměříme na ten fyzický, tak tím myslím opravdu hodně pohybu. Obávám se, že nestačí 3x týdně 20 minut. Jsem pro intenzivnější pohyb, kterého jsme schopni. Stačí se podívat na děti, které řádí. Když se zamyslíme nad jejich výdejem energie. Lymfu musíme pumpovat, póry pročistit potem, zrychlit cirkulaci, otevřít kapiláry, nechat vyplavit stresové hormony. Tělo je stvořené pro užívání si pohybu. Začínám mít takový názor, že nikdy není dost, pokud to není více než hodinu denně.

O stravě toho psát moc nechci. Nepovažuji se za někoho, kdo tomu moc rozumí. Nicméně zkušenost s pěstováním rostlin nám napoví. Je velký rozdíl, pokud skutečně řešíme obohacování půdy živinami ve srovnání s tím, když to necháváme „jen tak“ a ono to „nějak“ poroste. A mám takový pocit, že vnitřně vždy víme, co nám dělá dobře a co ne. Jen to dělat :)… Malinký problém je v tom, že jsme ještě v nedávné minulosti hodně strádali. A ve chvíli, když se objevil nějaký tuk nebo cukr, tak tělo si ho ihned přivlastnilo… aby byly zásoby. K tomu také slouží chutě. Současné potraviny jsou dělány tak, aby mozek po nich prahnul, abychom byli závislí na chuti, která je přesně namíchaná tak, aby nám mozek vysílal neustále informaci, že to potřebujeme. Sám na sobě pozoruji, jak je náročné těmto lákadlům odolávat. Mozek ještě nepochopil, že jídla máme vesměs dostatek a zbytečně se přežíráme. Lehce se řekne…

Poslední věcí, kterou zmíním, je práce se záměrem. K čemu mi bude, když budu zdravý? Za jakým účelem chci být zdravý? Co mi to přináší? Všichni víme, že zdraví „je důležité“. Pojďmě si to ale každý sám za sebe zvědomit, proč. Pro mě je to vlastně svoboda, možnost být oporou pro ženu, moje děti, pro okolí. Je fajn moci chodit, běhat, cítit se dobře. Když jsem „zdravější“, také mám více trpělivosti, jsem vlídnější, a to léčí vztahy. To je jen začátek, jak lze uvažovat. Myslím, že může velmi pomoci, pokud si sedneme a sepíšeme, co pro nás zdraví znamená. Nebo to s někým blízkým v do hloubky probereme. I ten to malý akt může být jedním z drobných kousků mozaiky, který nám může pomoci na cestě ke zdraví. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *