„Co kdyby naším náboženstvím byla vzájemnost,
naší školou život sám a naší modlitbou běžná slova?
Co kdyby tím pravým chrámem byla celá naše planeta,
lesy naším kostelem a řeky, jezera a oceány posvátnými vodstvy?
Co kdyby naše vztahy byly meditací a život sám naším učitelem,
moudrost naším sebepoznáním
a láska středem naší existence?
(Ganga White)
Rád bych přiblížil souvislosti, ve kterých se pohybuji a které možná mohou posloužit jako inspirace při práci se sebou. I když ty inspirace, „návody“, no… spíše předložím malinký kousek mojí mapy, která třeba někoho osloví :)…
Zájem o psychiatrii a spiritualitu jednoznačně souvisí s mojí snahou „vyléčit“ se z úzkostí a pocitem samoty, kterými jsem od malinka trpěl. A samozřejmě ještě občas přicházejí…
Je však otázkou, zda to není obráceně :)… Širší souvislosti, neustálá práce na přijetí toho, že život je mnohem víc, než si dokážeme myslí představit a zaškatulkovat, hledání různých přístupů práce se sebou, spiritualita, hledání v křesťanském světě a v dalších náboženstvích, jóga, chaos magie či kabala jsou kromě odborné literatury, neurobiologie a psychoterapie něco, co mě bytostně zajímá.
Život je kreativní… velmi. A tak přemýšlím, proč je to někdy tak složité. Proč se trápíme… proč máme nemoci, jak psychické, tak fyzické. Odpovědi nacházím v „duchovních“ naukách, kde píšou o nevědomosti, lpění, učení, inteligenci vesmíru, dalších principech a cestě, jak s tím pracovat. A snažím se to propojit s mojí zkušeností psychiatra a člověka, který sám něčím prochází. (Ty závorky znázorňují potřebu podotknout, že nerad rozděluji na „duchovní“ a „světské“. Proč by něco mělo být duchovní a něco ne? Je to jen postoj, který škatulkuje. Vhodnější je z mého pohledu takto skutečnost nerozdělovat.)
práce se záměrem
Mám zkušenost, že funguje záměr, s kterým můžeme pracovat různými způsoby. Například, když je nám hodně úzko a nespíme… tělo si dělá, co chce, cítíme, že jedeme na mnohem vyšší obrátky, než dlouhodobě můžeme zvládnout. Bojíme se o sebe. To je stav, který je opravdu nepříjemný. Mám zkušenost, že za tím něco je… nějaké volání ke spojení se sebou, přijetí části reality a nutná akce, která s tím souvisí.
Stává se, že je náročné uchopit, o co v těch úzkostech a nespavosti jde. Mám představu, že prostupujeme „hrdlem zkušenosti“, které nás silné tlačí, je to jednoznačná kontrakce, která určuje směr a … není ani cesta zpět. Lze uvíznout na dlouho. A je třeba něco prožít, uchopit, pochopit, pustit, získat a změnit. O bývá to někdy těžší, když jsme jako děti prošli velmi náročnými zkušenostmi…
Věřím však a mám zkušenost, že pokud budeme hledat, tak můžeme najít. A Posloužit nám může kniha, článek, věta blízkého, nebo nějaký film. Upřímná snaha, hledání, zkoušení. Laskavost k sobě (lehce se řekne, to je na dlouhé povídání :)… Může to být i psychoterapie, ale také nemusí. V neposlední řadě je zde pohyb, práce s tělem, hlavně dech, světlo či … psychofarmaka, nebo „přírodní“ medicína. Přiznám se, že k alternativě jsem opatrný, i když ji mám rád. Např. třezalka tečkovaná je středně silné antidepresivum, které je docela silné. Nicméně velkou nevýhodou je, že když si uděláme čaj, tak nevíme, kolik toho do sebe lejem a může to mít nežádoucí účinky. Hrubě bych to přirovnal k antidepresivu vortioxetinu. Jde o dávku.. aby třezalka fungovala, je dobré užívat 900 mg denně. V poslední době je v psychiatrii velké boom ohledně využití psychedelik (viz např. Česká psychedelická společnost a Psyon). Určitě to má velký potenciál, jen bych byl velmi opatrný v jejich použití, jelikož se jedná z mého pohledu o intenzivní práci s vědomím a energií.
přichází úleva
V určitém okamžiku dochází k uvědomění, které souvisí s úlevou. Ufff… Prošli jsme hrdlem, alespoň na chvilku, získali jsme nějaký náhled. Nebo někdy dochází k úlevě, aniž bychom tušili, o co jde. Pak je výhodné si toho všimnout a jemně hledat souvislosti, co že co se to stalo? Co vnímám teď jinak? V čem jsem se posunul/a? Může to být „jen“ to, že se konečně věnujeme sobě, odpočíváme, nebo jsme naopak aktivnější. Už nejsme u druhých, pro druhé, skrz druhé…
Takto procházíme v životě pulsy stlačení a uvolnění, kontrakce a expanze… Z jiného úhlu se na to dívám jako na schody… každý schůdek je složen z mozaiky poznatků, vhledů, zkušeností. Na schod s větším nadhledem se můžeme postavit ve chvíli, kdy položíme tu poslední část z daného schodku… chvíli se rozhlížíme, těšíme se z výhledu s pocitem výstupu na horu… a hle, už je tu aspirace na další :)…
Když to shrnu, „léčení“ z mého pohledu probíhá stále. Jen pokud nenasloucháme dostatečně, může to víc a víc bolet, uvízli jsme… a některé věci, které si neseme jsou náročné a hluboké… věřím však ve smysl, který bohužel často zahlížíme až po vystoupení na další schod.
Je zajímavé, jak určité nauky popisují svět. Např. kabala má velmi strukturovaný popis života, kde se hovoří o tzv. sefirach, které tvoří strom života (je jich 10) – je to přiblížení principů, které jsou vzájemně propojené. A každá má svojí specifickou funkci, zkušenost, témata. Je to zajímavá mapa, která nám může pomoci se v sobě a v životě zorientovat. A s jednotlivým principy se vědomě pracovat. Někoho to přitáhne, někoho ne…
Nebo např. jóga, která je takovou zvláštní směskou informací, ze které se můžeme učit díky té pestrosti, kterou nabízí. A jednou z informací z tohoto světa (mimochodem nejen pro jógu specifickou) jsou tzv. čakry… pro mě to nejsou „jen“ energetická sídla. Je to realita popsaná velmi podrobně na základě mnoha zkušeností, která obsahuje provázanosti. Jedná se o skutečnou vědu poznání. Škoda, že mysl potřebuje tolik měřit a objektivizovat… Můžeme a nemusíme však využívat… a někomu to pomůže velmi. Na druhou stranu, někomu tato pro něj lákavá cesta může být obrovskou brzdou ve změně. Protože místo práce s čakrami, afirmacemi a meditací bychom třeba měli zajít za svými rodiči a promluvit si s nimi, věnovat se partnerovi nebo udělat něco svobodného, např. sbalit batoh a vyrazit do přírody, nebo prostě jen tak zajít do hospody s kamarády :)…
Myslím, že je důležité, když tyto přístupy propojují práci s tělem, myslí, vztahy, sexualitou, záměrem. Dále pracují jak s minulostí, tak s přítomností a budoucností… A také poukazují na etiku a mají v sobě zakódován respekt vůči jiným směrům. Nejsou zcela rigidní, naopak mají potenciál se vyvíjet. Učí nás určitým postojům, které jsou opakovanou praxí a pozorováním v souladu s řádem, který zde, jak se zdá, máme.
A jak to celé souvisí s psychiatrií?
Hodně :)… ta se snaží přinášet pohled na vědomí, emoční prožívání, psychické nemoci. Nabízí léčbu… změnu pomocí různých přístupů.
Snažíme se o propojování medikace, sociální práce a dalších přístupů (např. ovlivnění depresí pomocí magnetických pulzů – repetitivní transkraniální magnetická stimulace – rTMS).
Nabízíme režimová opatření během hospitalizací, kdy pomáháme lidem najít útočiště, odpočinek a možnost nepřetvařovat se, pač uvnitř je dovoleno nebýt zcela fit. V neposlední řadě se v současné době začalo hodně hovořit o mikrobiomu a mitochondriích… a profiluje se tzv. nutriční psychiatrie. To už dává velký smysl. Nejen léky, ale strava… To vše by se dalo propojit s předchozím. Psychiatrie nabízí mnoho užitečných pohledů a přístupů. Ano, systém není dokonalý, ale snažíme se :).
A pokud budeme otevření, můžeme využít kombinaci poznatků tak, abychom byli schopni mít se zde o něco lépe… O tom všem však postupně…
Mějte fajn den…